Cohousing

Přesto, že je cohousing je v České republice stále spíše abstraktním pojmem, patří v západním světě řadu let k běžným formám bydlení. I v dnešní době zaměřené hlavně na individualizmus, se najde poměrně dost lidí, kteří by rádi prožili svůj život ve společenství. Přejí si sdílet nejen své radosti a strasti, ale jsou ochotni se podílet na nákladech a společně realizovat plány, kterých by jednotlivě šlo jen těžko dosáhnout. Bavíme se o lidech, kteří dali vzniknout formě komunitního bydlení, kde se soukromí vlastního bytu či domu potkává se společnými prostory a úzký kruh rodiny s širším kruhem přátel.

Díky naší totalitní historii je v naší společnosti význam slova komunita chápán poněkud jiným způsobem, než jak je tomu v zemích bez komunistické minulosti. V érách kdy všichni byli soudruzi a takřka vše bylo v socialistickém „spoluvlastnictví“ byl výraz komunita vyňat pro skupiny terapeutické, či náboženské a společné vlastnictví vnímáno jako „spravováno a vytěžováno někým jiným“.

V komunitě není kolektivní ekonomika, každý spravuje svůj majetek, a nakládá vlastní „jednotkou“, tedy bytem či domem. O společná prostranství a majetek se dělí podílem a o jejich užívání se rozhodují společně. V západních zemích je zpravidla čekací listina zájemců o možnost vstupu do rozběhlého projektu. Z těch pak společenství vybírá, kdo se ke skupině přidá.

Jak vlastně cohousingový projekt vypadá a funguje, záleží na obyvatelích projektu. Několik typických rysů je však obvyklých. Poloha je zpravidla zvolena na kraji města či obce, aby byla snadno dostupná sociální infrastruktura a nebylo daleko do přírody. Centrem každého cohousingu je společná budova, kde mívají obyvatelé prostor pro aktivity, herna pro děti, sportovní zázemí jako je posilovna nebo bazén. Součástí mohou být i pracovny, dílny či pokoje pro hosty.

Bývá časté, že se část obyvatel cohousingu dohodne na společných večeřích, kdy jeden připraví jídlo pro ostatní a ti se pak nemusí zabývat nákupem, vařením, úklidem, pokud sami nemají chuť pomoci. V hostinské roli se pravidelně všichni účastníci večeří střídají. Součástí společného domu tedy bývá i kuchyň a jídelna. Další ze znaků, jež charakterizuje cohousingový projekt, je parkoviště, které bývá na kraji pozemku, aby obytná zóna byla tichá a bezpečná. Někteří řidiči nepotřebují auto tak často, aby museli mít své vlastní, a dohodnou se s dalšími i na společném autě.

Co přináší Cohousing rodině?

Jaké úspory a možnosti cohousing může přinést v oblasti ekonomické lze spočítat. Jaké možnosti a výhody může blízkost lidí, kteří sdílejí podobné hodnoty, přinést v rovině sociální, je nutno si představit. V české republice zatím neexistuje příklad, na kterém by se daly možnosti cohousingu ukázat, proč si však tento způsob bydlení získal už statisíce lidí po celém světě?

Co si lidé od života v cohousingu slibují?

Když se narodí miminko rodině žijící v cohousingu, má krom těch nejdůležitějších – rodičů a sourozenců, také spoustu tet a strejdů. To malé to možná zatím neocení, ale pro rodiče je důležitá podpora přátel, jež jsou jen pár metrů daleko, a může nabývat mnohých podob. Od zkušené rady, přes půjčení teploměru, nebo léku, jež zrovna schází v domácí lékárniče, po uklidnění rozjitřených nervů po probdělé noci.

Co může v cohousingu získat dospělý člověk?

Krom již zmíněné podpory při výchově dětí, to jsou hlavně přátelé, se kterými si nemusíte dlouho dopředu plánovat termíny, kdy spolu strávíte večer. Spontánně trávené dny podle nálady, nebo společně plánované projekty dle zájmů, na které by jeden člověk neměl dost času, síly, trpělivosti, či zkušeností.

Speciálním typem Cohousingu je Seniorcohousing. Funguje na podobných principech jako běžný cohousing, jen je určen a přizpůsoben starším lidem a jejich potřebám. Místo nabízí klid a přibližuje potřebnou péči. Služby, stejně jako zboží, je ve větším množství možné pořídit levněji. Ideální je propojit běžný cohousing a seniorcohousing v harmonický celek. Staří mají rozhodně co nabídnout mladým, a mladí mohou v mnohém pomoci těm, pro které jsou běžné úkony již obtížné. Člověk může prožít stáří obklopen rodinou, přáteli, pozorností a láskou, sledován páry očí dychtících po životních příbězích, nebo v „instituci pro čekání na smrt“ pozorováním padajících listů. Každému vyhovuje něco jiného. Zvolit si však každý musí sám, nebo za něj rozhodnou jiní.

Hodnotově sladěná komunita má vliv na mnoho aspektů života, ve všech jeho obdobích. Snáz se vypořádává s problémy týkajících se celé skupiny, a může pomoci od starostí jednotlivým členům.

(Autor: J. Koháček, foto: archwordpress.org)