Východiskem pro návrh se staly existující fragmenty rekonstrukce původního domu: předsazená betonová deska s vymístěným exteriérovým schodištěm,zeď u vstupní branky a parkovací stání vymezená gabiony. Stávající zdi z betonových tvárnic ve směru rovin X a Y doplnil návrh horizontální deskou v rovině Z. Tato deska se stala hlavním prostorově organizačním prvkem a nositelem stěžejního motivu; otvoru ve tvaru ovoidu. Deska je horizontálním rozhraním ke kterému se vztahují všechny výškové relace. Svou subtilitou vymezuje novostavbu vůči kompaktní omítkové architektuře stávajícího domu. Zastřešuje a sjednocuje řadu funkcí; garáže a sklad kol, přístupovou terasu se závětřím, hlavní obytný prostor, pobytovou terasu, oplocení.
Ovoid v této desce definuje ohnisko, kolem kterého se nový dům odvíjí. Definuje ego domu, jehož podstatou není architektonický, ale přírodní prostor původní zahrady se zachovanými vzrostlými stromy. Do tohoto ohniska se koncentruje veškerá energie, aby vytvořila psychologickou bariéru proti nadvládě protější panelákové fasády.
Prostor a světlo unikají z mikrosvěta zahrady distancemi a průhledy mezi volně komponovanými deskami. Samotný dům má naopak pevné vymezení funkčními bloky. Z velké vstupní haly se vstupuje do autonomní pracovny, a do privátní zóny. Privátní zóna je striktně dělená na intimní a společenskou část. Intimní je orientovaná na východní fasádu s vlastní terasou, společenská do atria zahrady.
Kuchyňská kajuta ve formě bloku navazuje přímo na společenský prostor. Jídelní a obývací hala má charakter proskleného pavilonu – zimní zahrady. Její křehký prostor je vyztužený paravánem, horizontální stěny se symbolem domova – krbem. Přímo navazuje na krytou pobytovou terasu.Jako kompenzace zastavěné plochy domu byla vytvořena střešní zahrada výškově navazující na byt v patře původního zrekonstruovaného domu.
(Zdroj: A69 Architekti; Foto: Ester Havlová)