Omezení volné plochy fasád také příznivě ovlivňuje energetickou bilanci domu. Menší vstupní část je umístěna na niveletě cesty, hlavní obytné patro je z většiny zapuštěné v zemi a přístupné shora dolů. Fenomén svahu tak je – nejen díky tomu – stále přítomen. Dům je obytnou částí zcela orientován do zahrady, která v druhém plánu přechází do zalesněného protisvahu údolí potoka. Podél celoproskleného jižního průčelí probíhá dřevěná paluba krytá pergolou.
Ta – spolu se vzrostlou zelení – zabraňuje tepelným ziskům domu v létě, v zimních měsících naopak nízké slunce proniká hluboko do interieru domu a prohřívá jej. Další místnosti v těžišti půdorysu dále od fasády jsou osvětleny samostatným malým atriem. Střecha vstupní části se směrem do zahrady svažuje, ze zahrady tak dům opět působí jako jednopodlažní. Plochá střecha nad druhou polovinou obytného patra zvětšuje formou dřevěné paluby venkovní pobytovou plochu. Kompaktního působení stavby je dosaženo celoplošným obkladem jejího povrchu modřínovými prkny. Interier pak naopak – ve své určité rozmanitosti – odráží pestrost života obyvatel domu.
Zdroj: Aulík Fišer Architekti