Od února 2005 plně platná norma EN 845-2 Specifikace pro pomocné výrobky pro zděné konstrukce – Část 2: Překlady takové překlady označuje jako zděné. Tato evropská norma stanovuje požadavky na předem vyrobené překlady nad otvory do světlosti 4,5 m.
Zděné překlady se z hlediska použití dělí na klasické a roletové, ze statického hlediska na kompletní, kombinované a spřažené.
Klasické překlady se používají ve vnitřních i ve vnějších stěnách, roletové překlady se používají nad otvory ve vnějších stěnách, u kterých je požadavek na venkovní rolety či žaluzie.
Mezi kompletní (plně nosné) překlady se řadí jak klasické tak roletové překlady. Klasické kompletní překlady (obr. 17-1) se vyrábějí o rozměrech příčného řezu 70 x 238 mm (výška překladů je totožná s výškou cihelných bloků THERM) a v délkách od 1 000 do 3 500 mm odstupňovaných po 250 mm. Rozměry těchto překladů jsou prakticky u všech výrobců stejné. Vzhledem k poměrně úzké dosedací (ložné) ploše překladu šířky 70 mm se se vzrůstající šířkou otvoru
Kompletní roletové překlady lze přímo zatížit stropní konstrukcí až do hodnot uváděných výrobci.
Ploché překlady se v ČR vyrábějí v jednotných příčných rozměrech – šířkách 115, 145 a 175 mm a výšce 71 mm (obr. 17-8), výjimečně 113 mm. Jejich tlaková zóna může být provedena v obou materiálových variantách – vyzděná i vybetonovaná. Výhodou plochých překladů je většinou nízká cena a nízká hmotnost výhodná pro ruční manipulaci. Jejich nevýhodou v porovnání s kompletními překlady je nižší únosnost v zabudovaném stavu, nutnost montážního podepření a nezbytnost velmi pečlivého provedení vyzdívané tlakové zóny překladu. Na správnosti provedené nadezdívky (tloušťce ložných a příčných styčných spár a jejich pečlivém vyplnění zdicí maltou), její výšce, započítatelné tloušťce a použitém materiálu (pevnosti malty, pevnosti zdicích prvků ve směru délky překladu) závisí konečná únosnost takového spřaženého překladu.
(Autor: Ing. Antonín Horský, Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.)