Arabské interiéry – orientální styl blízkého východu

Islámská architektura zahrnuje architekturu jednotlivých etnik v zemích, ve kterých islám představuje nebo v minulosti představoval dominantní nábožensko-politický směr. Do islámské architektury se řadí stavby postavené po vzniku islámu (622) až do současnosti v oblasti: Perského zálivu, severní Afriky, Předního východu, ale i Španělska, Francie nebo Indie.

Pro Evropana je velmi obtížné správně porozumět islámské architektuře, protože vychází ze zcela jiných tradic než evropská architektura. Její symbolika je vinou rozdílného historického vývoje a malé znalosti islámu zpravidla nepochopena, anebo se její výklad zužuje na konstatování, že stavby mají vyjadřovat nekonečnou moc Alláha. Skutečnost neustále se opakujících motivů, zákazu zobrazování lidské podoby atd. tím bývá obvykle považována za dostatečně vysvětlenou. Ve skutečnosti je interpretace islámské architektury složitější a její symbolika je stejně složitá a rozsáhlá jako křesťanská symbolika. Její rozvoj a zákonitosti provázela podobně široká polemika a její rozvoj probíhal podobně složitě jako rozvoj evropské architektury.

Vraťme se ale do Evropy. Ve Španělsku proběhla ve 13. století reconquista, po níž se vliv islámu omezil na malé území nedaleko Granady. Na tomto území pak vlastně pokračoval vývoj, který byl započat v umajjovském období, přetrvaly zde i klasické rysy, jako je značné množství sloupů, velké kopule a velmi propracovaná dekorace. Na tomto území takto vznikl jedinečný komplex Alhambra, který i díky svému prostorovému uspořádání patří mezi vrcholná díla světové architektury. I v této oblasti se projevila snaha budovat zahrady, které byly spojeny s využíváním vodních ploch.

Barvy:

hojně užívané barvy jsou různé odstíny modré a hnědé. Populární jsou zlaté či měděné předměty, které se doplňují s brokátovými látkami zase v obvykle zlatých, hnědých, oranžových či zemitě zelených odstínech. V přímém kontrastu pak jsou mahagonově hnědé kusy nábytku.

Stěny:

velký důraz je zde kladen na neutrální odstíny šedé, bílé, pískové nebo jiných světlých barev, které tvoří základ (pozadí) pro pestrobarevné dekorativní prvky interiéru. Velmi často se lze setkat s barevnými mozaikami, zlatem dekorovanými předměty, pestrobarevnými koberci nebo kolorovaným sklem. Ty jsou naopak v přímém kontrastu s jinak nezdobenými a unylými stěnami. V mnoha těchto dominantních dekorů se projevuje vliv náboženské, tedy islámské kultury v podobě pestrých ornamentů a symbolů vyzdvihující náboženský směr a historii národa.

PODLAHY:

pro podlahy bez dalších dekorací či úprav (koberce, rohože) se volí leštěný kámen“ žula, mramor, travertin nebo glazurované dlaždice s bohatou výzdobou. pro podlahy, kde bude dominovat hustý koberec, většinou místní návrháři sahají po dřevěných parketách nebo leštěném betonu.

Osvětlení:

tradiční arabské lucerny vypadají fantasticky v každé místnosti ať zavěšené jako přívěšek nebo volně stojící na podlaze. Tvary stínidel jsou pečlivě volené tak, aby při osvětlení během večerů vykreslovaly na stěnách místnosti co nejokázalejší vzory.