Hliník v posledních letech zažívá v stavebnictví obrovskou renesanci a definitivně opustil škatulku chladného kovu vhodného leda tak do továrních hal.
Současní architekti a developeři po něm sahají ve chvíli, kdy potřebují spojit zdánlivě neslučitelné požadavky na extrémní nosnost, subtilní vzhled a tepelnou izolaci. Zatímco plastová okna mají své limity v rozměrech a dřevo vyžaduje pravidelnou údržbu, hliník nabízí řešení pro ty nejnáročnější komerční i rezidenční projekty.
Tajemství úspěchu hliníkových profilů tkví v poměru jejich hmotnosti k pevnosti. Hustota hliníku je přibližně 2,7 gramu na centimetr krychlový, což je zhruba třetina hustoty oceli. Přesto slitiny používané v okenních a dveřních systémech dosahují takové pevnosti, že udrží i těžká trojskla o váze stovek kilogramů bez nutnosti masivních a nevzhledných rámů. Díky tomu mohou vznikat prosklené fasády mrakodrapů nebo velkoformátové portály v luxusních vilách, kde sklo hraje hlavní roli a rám se stává téměř neviditelným doplňkem. Pro investora to znamená jediné. Více světla, lepší výhled a čistší design, který zvyšuje tržní hodnotu nemovitosti.
Dlouho panoval mýtus, že hliník jako kov nutně vede chlad a v zimě bude promrzat. To byla pravda možná před padesáti lety. Dnešní profilové systémy jsou složité sendviče. Klíčovým prvkem je přerušení tepelného mostu. Uvnitř hliníkového profilu se nachází speciální vložka, nejčastěji z polyamidu vyztuženého skelnými vlákny. Tato nenápadná součástka funguje jako dokonalá bariéra, která nepustí chlad zvenčí dovnitř a teplo zevnitř ven. Špičkové systémy, jako je například MB 104 Passive od Aluprof, dosahují takových izolačních parametrů, že získaly certifikaci Institutu pasivních domů v Darmstadtu. Z hlediska fyziky stavby se tak hliníkové okno stává rovnocenným partnerem zděné stěny s tlustou vrstvou polystyrenu.

Pro B2B sektor, tedy pro majitele administrativních budov, hotelů či developerských projektů, je klíčovým parametrem životnost a bezúdržbovost. Hliník nekoroduje, nepraská a nedeformuje se vlivem slunečního záření tak jako PVC. Plastové profily mohou při velkých výkyvech teplot měnit svůj tvar až o několik milimetrů na metr délky, což u obřích prosklených ploch způsobuje problémy s těsností a zavíráním. Hliník je v tomto směru tvarově stálý. Povrchová úprava práškovým lakováním nebo eloxováním navíc zaručuje, že barva zůstane sytá desítky let bez nutnosti natírání. Z pohledu facility managementu to znamená dramatické snížení nákladů na údržbu v horizontu dvaceti a více let.
Zajímavým aspektem hliníkových konstrukcí je jejich požární odolnost. Hliník je nehořlavý materiál. V případě požáru se netaví tak rychle jako plast a neuvolňuje toxické zplodiny. Proto jsou hliníkové systémy první volbou pro únikové cesty, protipožární dveře a kouřotěsné zábrany ve veřejných budovách. Architekti oceňují také variabilitu. Do hliníkového rámu lze integrovat nejen klasická skla, ale i různé typy panelů, ventilace nebo stínící techniky. Když se projektuje moderní rezidence s přístupem na terasu, jsou to právě posuvná balkonová okna z hliníku, která umožňují bezbariérový průchod a křídla o šířce až několik metrů, kterými by s jiným materiálem nešlo ani pohnout.
Udržitelnost je tématem, které rezonuje v každém moderním projektu. Hliník má v tomto směru jednu fenomenální vlastnost. Je stoprocentně recyklovatelný, a to donekonečna bez ztráty kvality. Recyklace hliníku vyžaduje pouze pět procent energie, která je potřeba k výrobě primárního kovu z bauxitu. Statistiky uvádějí, že přibližně 75 procent veškerého hliníku, který byl kdy v historii vyroben, je stále v oběhu. Použití hliníkových systémů tak pomáhá budovám získat prestižní ekologické certifikáty jako BREEAM nebo LEED, což je pro velké investory často podmínkou pro financování projektu.
Technologie povrchových úprav pokročila tak daleko, že hliník nemusí vypadat jen jako stříbrný kov. Díky technologii sublimace lze na hliníkové profily přenést dekory dřeva, které jsou na první pohled k nerozeznání od originálu, ale zachovávají si odolnost kovu. Řada Aluprof ColorCollection nabízí spektrum barev a struktur, které uspokojí i ty nejdivočejší vize designérů. Od matných povrchů připomínajících beton až po metalické odlesky. Pro architekta to znamená svobodu. Může navrhnout okna, která splynou s fasádou, nebo naopak vytvoří výrazný kontrastní prvek, aniž by se musel bát, že za pět let barva vyšisuje.