Jsou místa, která nestárnou. Jen na chvíli ztichnou, aby mohla znovu promluvit. Luhačovice, město minerálních pramenů a secesních siluet, právě takovým místem jsou. A jejich hlas je dnes zřetelnější než kdy dřív – díky citlivé revitalizaci areálu Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu, která vdechla nový život architektuře Dušana Jurkoviče.

Jurkovičův dům, ikona, z roku 1902, ve které se ornament stává architekturou. Dušan Jurkovič zde spojil valašské hrázdění, secesní barevnost a moderní prostorové pojetí do harmonického celku.

Luhačovice nejsou skanzen a nejsou ani kulisa. Jsou živým organismem, který se umí proměňovat, aniž by ztratil svou duši. Revitalizace Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu je důkazem, že design může být tichý, ale silný. Že může spojovat minulost se současností bez toho, aby jednu z nich obětoval. A že někdy stačí málo, aby se prostor znovu nadechl.

Ornament, jenž se stal symbolem

Jurkovičův dům je bezesporu vizuální ikonou Luhačovic. Vznikl v roce 1902 přestavbou dvou klasicistních budov, které architekt Dušan Jurkovič spojil do jednoho celku. Přidal hrázděné patro, polygonální věž, dřevěné balkony, fresky a barevné římsy. Výsledkem je dům, který působí jako výšivka – přesná, rytmická, živá.

Uvnitř dominuje hala s otevřeným schodištěm. Prostor je vzdušný, propojený, navržený pro pohyb i setkávání. Po rekonstrukci z let 2000–2002 slouží dům jako čtyřhvězdičkový hotel. Komfort současnosti tu koexistuje s estetikou minulosti bez nostalgie a bez stylizace, jen s respektem.

Voda a slunce nositelé klidu

Nejnovější počin, revitalizace areálu Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu, dokončená v roce 2024, je návratem k původní myšlence lázní. Nejde ale o rekonstrukci pro efekt. Jde o promyšlené znovuoživení prostoru, který má paměť, a který znovu dýchá.

Srdcem celého areálu je Vodoléčebný ústav z roku 1902. Jurkovič zde vytvořil architekturu, která se nevnucuje, ale zůstává. Ornament zde není dekorací, ale strukturou. Nejvýrazněji to ukazuje Odpočívárna – převýšená hala s dvojicí dřevěných sloupů, které se větví jako stylizované květy. Světlo sem vstupuje shora.

Interiér byl obnoven podle dobových fotografií. Nábytek je z modřínu, lazurované dřevo, restaurované výmalby. V patře se nachází byt věnovaný Leoši Janáčkovi, vybavený dvěma autentickými nábytkovými soubory navrženými Jurkovičem. Jeden folklorní, druhý modernistický, dva světy, jedna kontinuita.

Na jižní straně areálu se voda vrací do prostoru. Ne jako procedura, ale jako zážitek. Mělký biotop s kamínkovým dnem, původní dřevěné kabinky, lavičky k odpočinku. Voda tu není dekorací, ale partnerem. Ochlazuje, zpomaluje, uzemňuje. Na nádvoří se cvičí vzduchoplavba – pohybové cvičení s pádlem, které propojuje tělo s prostorem. Voda, pohyb, dech…

Prostor plyne jako pramen

Kolonáda propojuje tři části: Malou kolonádu, halu Vincentka a Velkou kolonádu do souvislého pásu, který se vine podél lázeňského náměstí. Její linie jsou přímé, rytmus pravidelný, proporce klidné. Je to architektura, která dává prostor pohybu, setkání, zastavení.

Po rekonstrukci se sem vrátilo světlo, dlažba, otevřenost. Vznikly nové kavárny, informační centrum, odpočinkové zóny. Všechno v souladu s původním záměrem stavby: být klidným rámcem pro život.

Znovuzrozený areál Slunečních lázní, kde se voda stává součástí prostoru a klidu. Původní Jurkovičovy kabinky lemují mělký biotop s kamínkovým dnem, který dnes slouží k brouzdání a odpočinku.

Důstojná dominanta

Srdcem luhačovické kolonády je hala Vincentka. Vysoký, prosvětlený prostor s řadami sloupů z umělého mramoru působí jako modernistická kaple zasvěcená vodě, světlo vstupující shora je rozptýlené a měkké. Hala byla navržená Oskarem Pořískou, dokončení se dočkala až v roce 1951. Je ukázkou pozdního funkcionalismu, který se v Luhačovicích ale nepostavil proti Jurkovičovu zdobnému odkazu, ale naopak ho doplnil.

Elegantní promenáda s pravidelným rytmem sloupů a měkkým světlem propojuje lázeňské centrum Luhačovic. Navržená Oskarem Pořískou jako modernistický protipól Jurkovičovy poetiky, dnes slouží jako veřejný prostor pro klid, setkávání i kulturu.

Rekonstrukce haly, dokončená v roce 2019 navrací hale důstojnost. Byly odstraněny nánosy pozdějších úprav, obnoveny prosklené stropy, repasována mozaiková dlažba o ploše 1600 m². Do prostoru se vrátilo denní světlo, byla znovuobjevena původní studna pramene Vincentka, která dnes opět slouží návštěvníkům. A v ochozech vznikla expozice o historii luhačovického lázeňství, propojující architekturu s příběhem.

Hala Vincentka je vzdušný modernistický prostor s proskleným stropem a pravidelným rytmem sloupů. Navržená Oskarem Pořískou jako tiché místo pro čerpání pramene Vincentka i pro klidné procházení.

Elegance nezestárne

Hotel Alexandria je jako dáma z první republiky. Neokázalá, ale noblesní. Vždy upravená, ale nikdy strojená. Její krása nespočívá v efektech, ale v proporci, detailu a atmosféře. A právě proto se stala jedním z nejvýraznějších příkladů toho, jak lze spojit historickou architekturu s moderním komfortem bez ztráty autenticity.

Stavba z roku 1939, navržená architektem Alexandrem Lozovským a Rudolfem Hrabětem, byla ve své době považována za poslední architektonický počin, který Luhačovice povznesl na lázně světového formátu. V roce 2010 prošla Alexandria zásadní rekonstrukcí. Její původní prvorepublikový lesk byl obnoven s respektem k detailu – od svítidel přes obklady až po nábytek. Zároveň však přibyla nová moderní budova s největším wellness centrem v Luhačovicích. Spojení starého a nového tu není násilné, ale naprosto přirozené.

Na střešní terase moderní části hotelu Alexandria se nachází venkovní vířivky s výhledem na lázeňský park. Spojení současného wellness komfortu s noblesní atmosférou prvorepublikového hotelu vytváří prostor, kde relaxace získává nový rozměr.

OCENĚNÝ PROJEKT

V roce 2025 získal projekt obnovy Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu hlavní cenu soutěže Lázeňská inspirace, která oceňuje výjimečné projekty obohacující lázeňský turismus a kulturní krajinu.

Porota ocenila nejen precizní obnovu architektonických detailů, ale i způsob, jakým se historické hodnoty propojily s novým využitím prostoru. Areál se tak stal nejen místem odpočinku, ale i kulturním a společenským centrem – živou součástí města. Úspěch potvrzují i další ocenění: Stavba roku Zlínského kraje 2024 a Gloria musaealis 2024 – hlavní cena v kategorii Muzejní počin roku.

• Text: Jana Šulcová
• Foto: Lázně Luhačovice, a.s.