Share
Tradiční japonské stavby nás okamžitě překvapí svou zenovou lehkostí a prostotou. Jsou stavěny především ze dřeva a papíru, zatímco naše domy jsou z cihel. Když jsme uvnitř evropských domů, jsme tedy silněji odděleni od okolního světa, jsme chráněni pevnými strukturami, zatímco japonské stavby jsou více propojeny se svým okolím.
Venkovní část japonského domu působí podobným dojmem jako domy čínské, u těch se také původně Japonci inspirovali. Střechy jsou velké a široké, chrání obyvatele před velkými vedry. Stavby jsou obklopeny zelení, většinou nízkými jehličnany, Japonci tolik milovanými borovicemi, často upravenými do tvarů podobných bonsajím.
Výjimečná je technologie posuvných stěn vyráběných z papíru a dřeva. Nelze mluvit o neměnných pokojích jako u nás, posuvné stěny umožňují pouhým odsunutím spojit dva pokoje v jeden veliký, nebo naopak vytvořit z velkého prostoru několik menších. Je snadné uzpůsobit celý dům aktuálním potřebám, i v tom spočívá lehkost japonských interiérů.
Posuvné stěny shoji jsou lehce průsvitné, aby do domu vcházelo světlo. Klasická okna Japonci původně neznali, mají ale zase jiné možnosti, jak vytvořit výhled, které jim my Evropané můžeme jen závidět.
Posuvné stěny jsou totiž i ve stěnách oddělujících hranice domu od zahrady, takže při pěkném počasí můžete odhrnout stěnu a dívat se z obývacího pokoje do zahrady nebo v noci popíjet čaj ve svém pokoji a pozorovat hvězdnou oblohu.
Posuvné stěny ovlivňují život celé domácnosti i jinak. Zvuk tlumí totiž jen velice málo, a Japonce tak učí žit v tichosti a myslet na druhé, což jsou klasické buddhistické vlastnosti, které je třeba rozvíjet. To se pak projevuje v každém aspektu života, jakým je tichá chůze, mluva nebo způsob zacházení s nástroji. Je tedy pravda, že japonská “puberťačka“ to zde nemá jednoduché, nebude si například moci pustit hudbu příliš hlasitě, ale postupně se i díky tomu naučí být ohleduplná.
Podlaha v místech určených pro chůzi je dřevěná, ale místa kde se sedí, jsou z tatami. Podlahové krytiny ze stébel rýžové trávy o rozměrech 179,5 x 85,5 cm. Při pronájmu či koupi bytu v Japonsku se tak často můžeme setkat s rozlohou v počtu tatami a ne v metrech čtverečních, jak je tomu u nás. Například malá místnost sloužící k čajovému obřadu má klasický rozměr čtyři a půl tatami. Rozměr jedné tatami je natolik prostoupen japonskou kulturou, že existuje i japonská měrná jednotka nazývaná jo (1,52 metrů čtverečních), která odpovídá jedné tatami.
Podstatným rozdílem oproti našemu způsobu bydlení je tedy život “na zemi“. Na té se vaří, povídá, jí i spí. Sedí se většinou v pozici na kotnících zvané seiza nebo v tureckém sedu. I nábytek je přizpůsoben tomuto stylu bydlení, Pro větší pohodlnost se používají polštářky zabuton. Japonský způsob sezení je zdravý, pomáhá mít silné nohy a zdravá záda. Dnes už ale i mnozí Japonci začínají používat naše běžné stoly a židle, zpohodlněli. O to hůře zvládají sezení Evropané, ale pro ně, nemocné a starší lidi už mívají Japonci většinou připravené židle.
Základem japonských domů je jednoduchost, prostota a účelnost. Když vejdete do místnosti například v lázních, budete mít pocit, že jste se ocitli v prázdném pokoji. Nejspíš zde bude jeden nízký stůl, který v případě potřeby snadno odklidíte. Vše potřebné je uloženo v prostorách za posuvnými stěnami. Většinou se zde nachází podložky pro spaní – futony a spací vaky – kakefutony. Uprostřed domu se nachází ohniště. Ohniště je přímo v zemi, funguje jako topení celého domu a zároveň místo pro vaření.
Zajímavou úlohu v japonských domech hraje spiritualita. Japonci jsou šintoisté a buddhisté. Duchovnost je do domu vnesena už rozložením a rozměry stěn, mnohé prvky jsou totiž převzaty z chrámů. Navíc mývají Japonci buddhistické i šintoistické oltáře. Návštěvník se při vstupu do domu nejprve může potěšit pohledem na tokonomu – výklenek ve stěně. Zde se nachází obvykle kaligrafický svitek a květiny podle klasického japonského stylu aranžování květin – ikebany. Svitky i květiny se mění v závislosti na ročním období nebo právě probíhajících událostech. Tokonoma napomáhá uvědomovat si a prožívat přítomnost a to je klasicky zenový přístup k životu. Každý okamžik prožívat naplno, plně se soustředit na vše, co právě děláme. Úlohou tokonomy je také zklidnit a potěšit krásou nově příchozího obyvatele domu či návštěvníka.
Rozdíly mezi evropským a japonským bydlení jsou dokonale patrné i v jazyce. Japonci původně neměli slova pro dveře, kliku, postel, balkón, křeslo, stůl a mnohé jiné typicky evropské předměty. Tato slova jsou u nich vždy převzatá, většinou z angličtiny a upravená pro japonskou výslovnost. Postel (anglicky bed) se tedy nazývá beddo, dveře (anglicky door) jsou zase doa. Japonci nemají ani více slov pro nábytek jako jsou skříně a komody, protože úložné prostory bývají v Japonsku zabudované přímo do stěn a takové množství druhů nábytku jako u nás tedy v Japonsku nikdy nebylo.
(autor: Roman Frajt; foto: japaneseminimalism)
