Slovo secese je odvozeno z latinského slova secessio – oddělení, odštěpení a jako název slohu vyjadřuje touhu mladé generace oddělit se od historického akademismu. Proto se také v Německu toto hnutí nazývá Jugendstil – styl mladých, mládí, mladého věku a Francouzi mu říkají L’art nouveau, nové umění. Secese přináší osobité pojetí architektury – ke slovu se dostávají ornamenty, tepání, pestrý dekor.
Do Čech přichází secese z Vídně ve druhé polovině 90. let 19. století díky architektovi Bedřichu Ohmannovi. Zatímco se v zahraničí již řadu let aplikují nové materiály, konstrukce a technologie, jako ocelový skelet, železobeton a betonové stavby, v Čechách se jich užívá spíše jen při technických stavbách. Zlatého věku tento sloh dosahuje na konci 19. století a v prvním desetiletí 20. století. Poté ustupuje moderně a kubismu.
Secesi do Prahy a tím do Čech přináší z Vídně v druhé polovině devadesátých let 19. století Bedřich Ohmann (v letech 1897 – 1898 staví Na Příkopě v Praze kavárnu Corso, dnes již zbořenou) a secese pak dosahuje největšího rozmachu a nejčistších forem od sklonku 19. přes první desetiletí 20. století. Později ustupuje silné konkurenci moderny a zčásti i kubismu, ale ještě ve dvacátých letech dožívá na průčelích domů projektovaných venkovskými staviteli.
Je ovšem jisté, že zejména oproti předcházející novorenesanci, dodržující většinou klasická pravidla, se secese jeví jako méně ukázněná – bývalo to např. demonstrováno na velkých pražských pomnících té doby – Husově a Palackého, ale i na architektuře, jíž se vytýkalo, že místo architektonických článků a bez respektování hlavní kompozice své nedostatky zakrývá přemírou ornamentiky rostlinného i geometrického původu, nakupené náhodně a jen pro překvapení a oslňování diváka.
V interiérech se často uplatňuje štuková a malířská výzdoba. Stěny bývají obloženy mramorovými nebo dřevěnými obklady. Dveře jsou prosklené barevnými, leptanými a lazurovanými skly. Secesní jsou i lustry, zrcadla a řada jiných doplňků. V Anglii je pro toto sepjetí architektury s řemeslem sloh nazýván Arts and Crafts – umění a řemesla. Snaha o líbivost je u secese nesporná, což dokládají nejen tvary a ornamenty vlastní architektury, ale i rovnocenné přiřazení dalších uměleckých disciplín a výtvorů uměleckých řemesel k architektuře.
Zvláštní obliby se dostává impresionistické rostlinné výzdobě, listům a větvičkám malebných tvarů, vavřínovým, lipovým, kaštanovým, které se objevují i v řezbách dveří a na leptaných skleněných výplních dveří, neméně časté jsou dekorativně stylizované květy řeřich a kosatců, které se dostávají jako tepaný doplněk také do kovaných mříží na dveřích a do zábradlí.
barvami secese byla žlutá, modrá, zelená, černá a bílá. Žlutá je barva hmoty, slunce a světla, života a radosti, modrá a zelená jsou barvy neskutečné, faustovské, černá je poslem ducha, bílá vyjadřuje ztroskotanou naději, smrt. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu.
úprava stěn se nese symboly ornamentálnosti, lineárnosti, využívá přírodních tvarů (listy, květiny, siluety stromů, lidských i zvířecích těl). Typickou květinou je lilie, tulipán, kosatec, leknín nebo mák. Častým doplňkem je obložení z jednobarevných obkladů zakončené zdobenou listelou.
jsou pokryty ornamentální dlažbou. Na schodištích nacházíme bohatě tepaná zábradlí. Dlažby a obklady se secesními vzory jsou ověřeny časem, příliš nepodléhají novodobým trendům, ale přitom vlastně nikdy nevyšly z módy. Jejich předností jsou originální vzory, především geometrické tvary a ornamenty.
hlavními materiály pro výrobu nábytku bylo dřevo, sklo a kov. Černě mořené dřevo, krémově bílé plochy broušeného laku a malé ornamentální vložky z růžového a fialově tónovaného skla, perleti či emailu. Elegantně plynoucí křivky připomínají více rostlinné stvoly a svazky květů, které popírají jakýkoliv vztah ke konstrukci. Hra s kontrasty nejrůznějších materiálů jako výrazných dřev, kovu, skla, kůže, broušených laků a dalších.
z pravidla se hojně využívali nástěnné a stolní lampy, které měli bohatě zdobené stínidla z mléčného skla. U lustrů je zas patrný důraz na bohatě zdobenou kovovou kostru světla doplněnou o jednoduchý stínící prvek z mléčného skla, někdy jemně dozdobený obvyklými motivy květin nebo broušené motivy.
———————————————————————————————————————————-