Share
Vertikální zahrady byly součástí lidského příběhu již od roku 500 př. nl, kdy král Nebúkadnesar II dal vybudovat Visuté zahrady v Babylonu, aby vyléčit stesk po domově své manželku Amytis Persie. Léčebné přínosy zahrad a provozování zahradnictví je v dlouholetém spojení s východní filosofií, dokonce je uznané v kruzích západní medicíny. Světová populace se blíží k 7 miliardám, a proto se prostor určený zahradám se stává vzácností. Vertikální zahrady nabízejí možnost nezbytného spojení se zemí, třeba i v úrovni 14. patra.
Vnitřní rezidenční vertikální zahrady
Následující obrázky představují domácí kancelář světoznámého botanika a otce vertikální zahrady, Patricka Blanca. Autor nejslavnějších výtvorů-zelené stěny Evropského parlamentu v Bruselu. Blancovi zkušenosti se projevují ve výrobě velkých zahradních instalací. Sám autor přičítá svůj úspěch pečlivému výběru správných druhů rostlin, které přirozeně rostou v podobném prostředí, jako jsou skály a skalní útesy.
Venkovní vertikální zahrady
Sbírka pokračuje přesunem do venkovní části dom. Z čistě estetického hlediska poskytují vertikální zahrady mimořádný spojující prvek mezi vnitřními a venkovními prostory. Navíc zakrývají vnější prostory, které jsou vyrobeny z nepřírodních materiálů, jako je beton, často v silně zastavěných oblastech, čímž dotvářejí přírodní prvek, který zklidňuje a zjemňuje. Z praktického hlediska by mělo být známo o vertikálních zahradách především to, že pokud jsou správně postaveny, nesmí ohrozit strukturální integritu jejich hostitele. Pouze při hladovění rostliny se kořeny pokusí proniknout do struktury konstrukce, takže časté zavlažování rostlin by je mělo udržet na jejich vymezeném prostoru. Vertikální zahrady vyrůstají z nástěnné kapilární rohože opláštěné PVC a strukturálního drátěného pletiva, kde jsou zavlažovány kapající vodou obohacenou o živiny, jež se recykluje v podstatě stejným způsobem jako u běžných hydroponií.
(Zdroj: Patrick Blanc)
