Share
Složité trámoví střešní konstrukce mizí v nábytkových dílcích a prostor půdního bytu zůstává jednoduchý, tvarově čistější. Prázdný půdní prostor v prvorepublikové rodinné vile využil mladý pár, aby získal více soukromí, a současně uvolnil místo ve spodních podlažích domu pro ostatní členy rodiny. Konstrukce krovu byla zdravá, ale velmi členitá, mansardová střecha tříštila prostor složitým trámovím. Šikmé stěny navíc půdu snižovaly ze všech čtyř stran a určitý neklid sem vnášely také různorodé vikýře.
Klienti si přitom přáli moderní městský byt, chtěli dosáhnout „uhlazenějšího“ celku bez viditelných dřevěných konstrukcí. Autorka se musela vypořádat se všemi sloupy, vodorovnými vazbami a šikminami, nechat je „zmizet“, aniž by staticky střechu ohrozila, nebo problematicky měnila nosnou konstrukci krovu. Rozdělila prostor na jednotlivé funkční zóny nábytkovými dílci, do kterých dokázala trámoví uschovat.
Otevřený obytný prostor se přirozeně člení na denní část (obývací pokoj s kuchyní) a relaxační zónu (vana s TV a výstupem na terasu), volně navazuje pracovna oddělená blokem úložných skříní. Za příčkou s pevnou střední částí a dvojicí skleněných posuvných dveří může mít naprosté soukromí ložnice, když se přes čiré sklo zatáhnou závěsy. Ložnici po obou bočních stranách lemují šatní skříně, jedna řada je oboustranně přístupná a navazuje na šatnu s dalšími úložnými prostory pod šiknou částí prostoru. Prostorná koupelna na druhé straně je opět propojena skleněnými dveřmi; do ložnice proniká denní světlo nejenom střešními okny, ale také přes prosklené prvky z obytného prostoru, koupelny, šatny, dokonce i ze vstupního prostoru se schodištěm.
Díky promyšlenému konceptu získaly hlavní obytná místnost a ložnice čistý tvar hranolu s rovným stropem, bez jediného sloupu či trámu. Z nich vybíhající prostory se šikminami mají už podružnou nebo obslužnou funkci a tvar stropů to na první pohled napovídá. Trochu výjimečné postavení mají prostory pod velkými vikýři. Relaxační část s vanou má přímý výhled ven i propojení s terasou, tady se předpokládá trávení nejpříjemnějších chvilek z celého dne: za letních večerů vyjít po osvěžující lázni na terasu, se sklenkou vína se tu usadit a pozorovat potemnělou oblohu, která stejně jako město ožívá tisíci blikajících světel.
Výhled svislými okny ve vikýři získala také kuchyň; okna s původním historickým členěním jsou jedinou připomínkou viditelnou z obytného prostoru, jak dlouhou cestu už má starý dům za sebou. Třetím vikýřovým prostorem je koupelna; dvě velká okna vnášejí do koupelny tolik denního světla, že stačí přisvětlit i navazující ložnici.
Barvy a materiály celou koncepci jednoduchého – co nejméně členěného – půdního prostoru podtrhují, převažující bílá barva ho opticky zvětšuje a lépe prosvětluje. Ušlechtilé třešňové dřevo na podlaze prochází volně celým bytem (kromě koupelny), sjednocuje ho a dodává mu prvorepublikovou noblesu. Místy vystupuje z podlahy i jako nábytkový díl nebo rám vstupních dveří, zcela ojedinělou pozici ale dřevina získává na společenském stolku čtvercového půdorysu, kde v kompozici kolmo kladených dílů vyniká její nádherná struktura. Jako by tu potvrzovala, že stůl je vlastně kus podlahy vyzvednutý do místa, kde ho potřebujeme.
(Zdroj: I.D.Architektura s.r.o.)
