Share
Jak se chovat na místě, kde není patrná žádná kvalita?…kde je duch místa losován v loterii katalogových domků?…kde není zajímavá morfologie, historie, napojení na zeleň, nejsou zde dálkové výhledy? Jak je možné bez arogance definovat svoje teritorium? Jak si vytvořit vlastní svět a uniknout sousedské paranoi? Pokud neexistuje inspirativní kontext, jsme nuceni sami začít vytvářet podněty, obrazy, definovat prostředí. Tradiční schema soliterního domu v zahradě přestává platit. Rozděluje parcelu na dům a zbytek.
Tento zbytek je pak nazýván zahradou a představuje jediný filtr mezi prostorem uvnitř domu a okolním světem. Zahrada je vzájemně monitorovaným prostorem. Tak vznikají tůjové stěny, pergoly a přístřešky, které zachraňují osobní teritorium. Naše interpretace počítá se stoprocentním využitím parcely. Nevzniká dům v zahradě, ale zahrada v domě. Dům se rozprostírá na celé parcele, ignoruje přechody interieru a exterieru. Je hybridem mezi venkem a vnitřkem. Prostory zahrady se vrství s domem. V komponování klasického malířského plátna je důležité čtení vrstev a plánů.
Detail popředí, střed a pozadí. Se stejným schematem pracujeme…i když jen na prostoru omezeném velikostí pozemku. Podkladem pro vytváření formy se stal typologický diagram. Jeho smyslem bylo zachytit jednotlivé místnosti v domě a určit jejich požadavky na intimitu, oslunění, kontakt s okolím, kapacitu. Tento diagram se začal formovat do útvaru spirály. Prostory s většími požadavky na intimitu jsou umísťovány blíže k centru parcely a do větší výšky. Spirála začíná vstupem a provozním zázemím a vrcholí ložnicí.
Spirála je přepsána do formy nosné zdi, která svým pohybem určuje hlavní prostory domu, teras, atrií a zahrad. Vrstvení plánů, pohledy z domu na dům a ze zahrady do zahrady, komponovatelné několikanásobné průhledy jsou hlavním motivem domu.
(Zdroj: A69 Architekti)
