Share
Přestože Italové nebyli ani zdaleka prvními tvůrci okrasných zahrad, výrazně se v minulosti zasadili o jejich rozvoj a rozšíření do celé Evropy. Rodící se renesanční myšlení totiž dokázalo skloubit odkaz antiky a její architektury s křesťanským vnímáním světa. Tato syntéza pak přinesla mnoho nových pohledů nejen ve výtvarném umění či literatuře, ale právě i v tvorbě zahrad. V prvním díle našeho miniseriálu bychom vám rádi přiblížili jak velkolepé zámecké parky, tak i moderní středomořské zahrady, které z nich dodnes vychází.
Villa Medici di Castello – zahrada, která inspiruje po staletí
Zahrada, která byla založena v roce 1532 vyniká hned v několika aspektech. Na svou dobu byla totiž velice rozlehlá, což nebylo příliš zvykem. Navíc, většina tehdejších zahrad sloužila hlavně k duchovnímu rozjímání. Tato však byla určena primárně pro zábavu – vyjadřovala onu renesanční touhu žít přítomností, což bylo v přímém kontrastu s křesťanskou představou útrap v pozemském bytí a radostného posmrtného života.
Celá zahrada je rozdělená na několik částí, z níž hlavní tvoří zdmi uzavřený čtverec se středovou dominantou Herkulovy fontány. Všimněte si, že nehovoříme o žádném křesťanském symbolu, nýbrž o opravdovém odkazu antiky – na svou dobu to byl neuvěřitelně odvážný čin. Záhony jsou též uspořádány do čtvercového rastru, z nichž každý je ohraničen buxusovým plůtkem (broderií). Tyto útvary doplňuje celá řada květin, citrusů v nádobách a plastik, které dohromady vytvářely dojem rajské zahrady. Na závěr je nutné dodat, že právě tato zahrada se stala inspirací mnoha dalším malým i velkým tvůrcům.
Isola Bella – symbolická zahradní Archa Noemova
Tato barokní zahrada založená roku 1632 by se dala označit jako prostopášný pokus bohatého rodu Borromeů o vyrovnání se tvůrčímu Bohu. Celý ostrov nacházející se v jezeře Lago Maggiore připomíná loď – jakousi Noemovu archu plující po hladině. Byl vytvořen z menšího ostrůvku ručním navážením stavebního materiálu a zeminy. Přestože stavba trvala šedesát let, nebyla nikdy dokončena do vysněné podoby a stála majitele veškeré finanční prostředky.
Centrální prostor je koncipován terasovitě a připomíná mezopotámské zikkuraty či první egyptské pyramidy. Oproti renesančním zahradám zde již převažuje barokní touha být blíže k Bohu, zároveň měla ale celá stavba poukazovat i na obrovskou sílu a moc. Také proto stojí na jejím vrcholu monumentální fontána s rodovým znakem.
I přes své nedokončení se stala Isola Bella jedinečnou, neboť byla vytvořená zcela novým přístupem, jenž by možná šokoval i v dnešní době.
Odkaz italských historických zahrad v současnosti
Tvář italských zahrad je patrná u většiny historických zámeckých parků po celé Evropě a přenesla se později i do zahrad soukromých. Některé z nově vzniklých italských zahrad přísně dodržují stanovené zásady prostorového členění a charakter zdobných prvků. Hodí se jako reprezentační partery významných budov, ohromují svojí zdobností a jsou velmi náročné na pravidelnou údržbu. Jiné zahrady jsou tvořeny volněji a tradičními díly se pouze inspirují či používají stejné rostlinné prvky. V širším kontextu je můžeme zařadit mezi zahrady mediterrání, které v sobě nezapřou venkovské prvky. Charakterizuje je především středomořská vegetace (buxusy, levandule, cypřiše), ale i nově dovezené druhy (bougainvilea, trubač, vistárie, palmy). Zdobné prvky jako jsou fontány nebo sochy pouze doplňují celkovou atmosféru. Mediteránní zahrady se hodí k většině stavení a i v našich podmínkách mohou doplnit dům v italském stylu.
(Autor: Mgr. Kristina Blümelová a Ing. Pavel Kadlas)
