Share
V oblasti, která se rozprostírá od Indie po malou Asii, se rozvíjí zemědělské kultury s výraznou nadprodukcí, podmíněnou budováním zavlažovacích systémů, objevem kola a kovů. Asi od 6000 př.Kr se objevují první hrnčířské výrobky a technologie pálení hlíny. V této době vznikají první vesnické sídelní útvary. Džarmská kultura a centrum městského typu Catal Hüyük v Malé Asii 6500 př.Kr. Domy jsou tvořeny hlavní místností, která je obklopena řadou menších místností. Jednotlivé objekty jsou na sebe natěsno přilepené a celý útvar je bez ulic. Přístup do domu je pravděpodobně z bezpečnostních důvodů plochým vstupem pomocí žebříků.
Obeidská (ubajdská) kultura (4300 př.Kr) poblíž Uru, již staví velké obce s rozměrnějšími stavbami dominujícími sídelnímu útvaru. V této době se úspěšně zpracovává měď a prvními dekoračními prvky příbytků jsou sošky nahých ženských těl, ukazující plodnost vzkvétající civilizace.
Město Jericho u Mrtvého moře je považováno za nejstarší město s počátky vzniku již od 8000 př.Kr. Základem jeho prosperity je poloha na obchodní cestě blízko vodního zdroje, obchod se solí a asfaltovou živicí. Domy mají základy z kamene a zdi jsou stavěny z nepálených cihel. Dispozice domů s místnostmi v jedné řadě za sebou připomíná středověké gotické město. Podlaha domu je vymazaná jílovou maltou se vsazeným ohništěm.
Od roku 3700 př.Kr. vznikají v nejúrodnějších lokalitách jižní Mezopotámie první města a městské státy. Nedostatek kamene v Mezopotámii, zato ale množství kvalitní hlíny, podněcuje rozvoj cihlové architektury, která nabývá estetické monumentálnosti díky barevným glazurám, kterými jsou cihly pokryty. Kromě glazur se jako další povrchová úprava používá sádrová omítka (tl.3-4 mm) popřípadě vápenná omítka. Bílý podklad omítky často zastával základ pro další barevné dekorativní malby stěn. Cihly se používají sušené, vypalované i glazované a vzájemně se spojují přírodním asfaltem nebo vápennou maltou. Z tohoto důvodu se mnoho mezopotámských památek do dnešní doby nezachovalo. Běžným stavebním materiálem je i rákos. Mezi vztyčené rákosové svazky se napíná rákosová rohož, která se omítá hliněnou maltou.
Kámen se dováží ze vzdálených severních hor a slouží jako obklad (kamenné desky šířky 20 – 40 cm, výšky 1 – 1,5 m) pro obklady soklů cihelných palácových teras a pilíře mostů. Desky jsou spojovány dřevěnými hmoždinkami, a až v průběhu času jsou nahrazeny bronzovými skobami.
Nejvýznamnějším podpůrným konstrukčním prvkem je zeď. Sloupy a pilíře se jako podpory většinou neužívají, v místním stavitelství se staví samostatně a mají spíše symbolický význam. Na zastropení se používají dřevěné trámy. Na stropní trámy se klade proutí, na které je nasypána a udusána vrstva hlíny. V některých případech je navíc impregnována asfaltem.
Protože je v Mezopotámii nedostatek kamene, který by umožnil rozvoj techniky podpory a břemene, dochází k počátkům vývoje klenební techniky.
Nejvyvinutější stavbou je bezesporu královský palác, který tvoří celý komplex sídelního města. Stojí uprostřed města na vyvýšené rovině přístupné po schodištích a rampách. Skládal se ze tří částí, a to vlastní rezidence, soukromé části vladaře a hospodářské části. Má velkorysá nádvoří zato se v paláci nevyskytují žádné sály a díky nepřebernému shluku místností, působí spíše jako bludiště.
Zatímco obytné domy jsou proti mohutnému objemu paláce velice jednoduché. Jsou rovněž postaveny z hliněných cihel sušených na slunci. Obdélný půdorys domu je rozdělen na část bytovou a hospodářskou s centrálním dvorem, kde se soustřeďuje život rodiny. Obytné domy mají plochou střechu a jsou vybaveny hygienickými zařízeními.
TEXT: redakce OH
FOTO: wikipedia, Architektura I pro střední školy, leavingbabylon
ZDROJ: Ing.P. Skalická, Prof.Ing.arch J.Halabala; Prof.MUDr. Z. Brunecký
