Ergonomie nábytku a 10 zásad správného sezení

onelessdesk-ergonomics2x Ergonomie je věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary nástrojů, nábytku a jiných předmětů. Vznikla za druhé světové války, když britští vědci zkoumali a hledali odpověď, proč jejich letadla padají, i když nejsou odstřelována. Výsledkem zkoumání bylo zjištění, že hlavní důvod většiny nehod je selhání lidského faktoru pilota, který ve stresu nezvládne ovládání složité palubní desky. Z tohoto důvodu se zařízení musely adaptovat a umísťovat tak, aby vyhovovaly i ve chvíli, kdy je pilot rozrušen či unaven.

Ergonomie je mezioborová disciplína, která se snaží dosáhnout přizpůsobení pracovních podmínek výkonnostním možnostem člověka; tento vědní obor integruje a využívá poznatky humanitních věd (zejména psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (např. vědy o řízení, kybernetiky, normování atd.), zkoumá vztah člověka a jeho prostředí. Bere v úvahu anatomické, fyziologické a psychologické faktory stejně jako chováni, kapacita a limity člověka.

Záměrem je, aby používané předměty a nástroje svou podobou a tvarem co nejlépe korespondovaly pohybovým možnostem případně proporcím lidského těla. Využívá se při projektování strojů, navrhování dopravních prostředků, spotřebních produktů, pracovního prostředí i nábytku. Vytváří efektivnější produkty, bezpečnější a přívětivější. Výrobek je vyroben tak, aby byl v souladu s lidským tělem a dával maximální komfort. Kupříkladu vhodně navržená židle má tvarem sedáku sedícímu napomoci, aby seděl vzpřímeně, a předcházet tak křivení páteře.

Interdisciplinární spolupráce dekoratérů, nábytkářů, čalouníků, designérů, ergonomů a zdravotníků může poskytnout výsledky ve vytváření zdravého nábytku, který myslí na rozvoj naší populace.

Atmosféra bytu je stanovena především nábytkem i dekoracemi, a jejich schopnostmi navodit odpočinek. Nábytek charakteristicky působí nejen ve fungování bydlení, ale především ve fyziologické pohodě a odpočinku člověka. Proto je potřeba při návrhu nábytku zohlednit člověka v jeho odlišnostech, jako je pohlaví, hmotnost, výška, věk, rasa i povolání. I přes uvedené rozdíly musí vzájemný vztah mezi uživatelem a navrženým zařízením zajišťovat pohodlný a bezpečný požitek z tohoto prostředí.

ukazka-nespravneho-sedu

ukazka-spravneho-sedu

Dnes má ergonomie své místo v práci i běžném životě. Kvalitně sedět se musí nejen v zaměstnání, ale i doma při odpočinku nebo v dopravních prostředcích. Špatné držení těla při práci ubírá až 40 % osobního výkonu. Obzvláště při práci s počítačem je zaregistrován nárůst zdravotních obtíží: bolesti ramen, hlavy, paží, šíje, žaludku, v kříži a bolest nohou.

Nepříznivé působení na páteř a pohybový aparát má i spaní na nevhodné posteli či matraci. Přirozená regenerace organismu je zajištěna například dobrým ležením, dynamickou chůzí nebo dynamickým sezením. Výběr židle je individuální – každý člověk je jiný, má jiné anatomické dispozice, jinak sedí. Existují také alternativy sezení na židli (klekačky, balanční míče), nelze je však využívat pro trvalé sezení.

Čeho si všímat při nákupu ergonomické židle?

místa původu,
stabilita, tvarování, nastavitelnost,
nekupovat židle pouze podle obrázků, většina dobrých firem zapůjčuje židle na vyzkoušení.

Zásady správného sezení 10

Židle musí mít synchronní mechanismus • Při naklánění se dozadu – až lehnutí – se musí zvětšovat úhel mezi sedákem a opěrákem s tím, že se sedák mírně nakloní dozadu. • Synchronní mechanismus má jednu drasticky nebezpečnou vlastnost: snaží se nám posunout zadek dopředu, čímž popírá bod č. 4. (Musíme sedět vzadu). Lze tomu předejít nastavením slabšího přítlaku zádové opěry.
Opěrák musí být správně tvarovaný • Tj. s boulí v oblasti bederních obratlů (bederní opěrka), který správně kopíruje tvar naší páteře. • Vodorovný řez opěrákem by měl být konvexní a ne rovný, nebo dokonce konkávní (jako má bohužel většina židlí, například síťovaný opěrák nelze z principu vytvarovat konvexně) – protože by nás nutil se hrbit.
Sedák musí být správně tvarovaný • Tedy tak, aby nám při poloze vleže nestlačoval stehna zespodu. • Také nám musí bránit v klouzání zadnice dopředu (opěrák nás vyhání ze židle).
Musíme sedět vzadu • Doslova mít zadek narvaný úplně vzadu – a to nepodceňujme jako 90% lidí v ČR! Pokud sedíme poposunutí i o pár centimetrů více v předu, bederní opěra je pak k ničemu.
Mít monitor na inteligentním držáku • Držák monitoru musí umožňovat horizontální i vertikální nastavení.
Musíme sedět ve správné výšce • Tj. sedět co nejvýše, ale tak, aby ani při “lehnutí si”, nebyla stlačena stehna zespodu přední hranou sedáku (tzn. při všech nakloněních musíme mít paty na zemi, popř. na podložce). • Další výhoda větší výšky sedu je menší stlačení vnitřností. • Sedíme-li příliš nízko, máme extrémně stlačené tkáně kolem sedacích kostí. A naopak, sedíme-li příliš vysoko, máme extrémně stlačené tkáně na spodku stehen – srdce pak není schopno “vytáhnout” krev zpátky z takto “uškrcených” nohou.
Stůl, resp. klávesnice musí být ve správné výšce • Ruce nesmí být v zápěstí ohnuty nahoru (tj. nad přímkou, kterou tvoří loketní kosti).
Područky musí podpírat pouze lokty, ne zápěstí • Područky by měly nadlehčovat ruce, aby nevisely celou vahou na páteři a zároveň být tak vzadu, abychom s nimi nenaráželi do stolu (nesmí bránit v přístupu ke stolu – musí tedy začínat až za břichem).
Co nejčastěji střídat polohu Sedět – Ležet – Stát
Tvůrčí pracovníci většinou potřebují podhlavník • Často přemýšlejí vleže, hlava by jim při neustálém lehání upadla na zem. Správný podhlavník tento problém řeší.